Rozhledna na Smrku
Od roku 2003 stojí kousek od vrcholu Smrku (1124 m. n. m.) 20 m vysoká kovová rozhledna. Je vybudována na místě, kde původně stála více jak 50 let dřevěná věž z roku 1892. Po vybudování rozhledny se stal nejvyšší bod české části Jizerských hor velmi přitažlivým místem pro návštěvníky z domova i ze zahraničí.Z rozhledny se návštěvníkovi otevírá neobvyklý kruhový výhled na Krkonoše, Jizerské hory, Lužické hory a daleko do Saska a Polska. V případě nepohody poskytne turistům úkryt útulna, vybavená stoly a lavicemi. Rozhledna i útulna je po celý rok volně přístupná.
Stavba je ocelová a tvoří ji dva lomené sloupy ve tvaru číslice 7. Mezi nimi jsou uloženy konstrukce dvou vyhlídkových plošin a spirálové schodiště opláštěné kovovou sítí.
Vnitřek útulny je vybaven informačními panely o historii staré rozhledny a výstavby té nové. Před rozhlednou jsou masivní dřevěné lavice.
V zimě je rozhledna často obalena silnými vrstvami námraz a sněhu. Po zaplnění perforace tubusu schodiště je uvnitř i při nepříznivém počasí velmi příjemné závětří.
Singltrek pod Smrkem
Singltrek pod Smrkem je první síť singltrekových stezek v Čechách, navržená pro maximální prožitek z jízdy na horském kole a s respektem k přírodě. Singltrek, jak je tento typ přírodních rekreačních stezek v šíři jediného jezdce nazýván, vede svahy v mírných sklonech a vlní se mezi stromy. Nikdy nevede dlouho rovně, příliš z kopce ani do kopce. Respektuje lesní prostředí a dělá vše pro to, aby si lidé užili jízdu na kole a pobyt v lese.Zpřístupňuje horskou cyklistiku pro cyklisty na každém stupni jejich výkonnosti. Jízda po těchto trasách přináší radost začátečníkům (bez ohledu na věk), ale i profesionálům, kteří sjeli ve svém životě nejednu technicky náročnou trasu.
Přestože stezky vedou po vrstevnicích a nemají tedy velký sklon, nelze se na nich nudit. Řidítka nikdy nemíří rovně a samotná stezka není vodorovná, ale plná terénních vln. Zároveň je úzká jako řidítka, ale velmi plynulá. Pouze schopnosti a sebevědomí rozhodují o rychlosti, s jakou ubývají další zatáčky. Čím rychleji cyklista jede, tím stoupá náročnost. Více se dozvíte na stránkách www.singltrekpodsmrkem.cz
Štoly
Objev cínové rudy kasiteritu v 2. polovině 16. století výrazně ovlivnil rozvoj a vzhled východní části Frýdlantského výběžku. První písemný doklad o zdejší těžbě je z roku 1576. Do roku 1622 bylo v novoměstském revíru otevřeno na 70 štol, ale třicetiletá válka a odchod majitelů panství Redernů do exilu znamenal zásadní útlum těžby.Těžba kasiteritu bývala velice pracná a výtěžky nebyly velké, často se ruda zpracovávala až po dvou letech práce. Kromě cínu se v novoměstském revíru konaly pokusy těžit stříbro a v jednom z horních děl (v Nadílce štěstí) se dobývalo magnetit-pyrit-pyrhotinové ložisko.
Vlastní cínové zrudnění se nachází ve fylitických svorech předprvohorního stáří v pruhu
mezi Novým Městem a polský Gierczynem. Kasiterit je většinou bezbarvý a tvoří zrna o velikosti 0,02 -
0,8 mm. Dnešním geologům je záhadou, podle čeho staří horníci byli schopni cínovou rudu vůbec rozpoznat.
Průměrný obsah cínu v čočkách je asi 0,3%.
Staletí opuštěné kasiteriové štoly na Měděnci a Rapické hoře osídlili netopýři a používají je jako svoje zimoviště. Všechny přístupné lokality jsou dnes pravidelně a šetrně sledovány. Neodborné "turistické" návštěvy štol ale netopýrům škodí, protože většinou dojde i k jejich nešťastnému probuzení.
Pokud máte zájem o bližší informace o štolách a netopýrech odkazuji Vás na podrobně zpracované webovské stránky pana Daniela Horáčka.
Kyselka, minerální prameny
Pozoruhodností okolí Nového Města je i volný vývěr několika minerálních pramenů. Nacházejí se na levém břehu Ztraceného potoka v údolí mezi Měděncem a Sviňským vrchem. Jsou to kalcium - bikarbonátové kyselky proplyněné kysličníkem uhličitým. Dnes je volně přístupný pouze nejvydatnější a Novému Městu nejbližší pramen. Onu "kyselou vodu" objevil asi před dvěma sty roky místní kovář J. N. Legler. Přístup k pramenům byl v roce 1903 zakázán, avšak po protestu Novoměstských byl jeden pramen zpřístupněn.

Spodní pramen byl několikrát zastřešen, dnešní podoba pochází, po několika opravách, z roku 1937. Novoměstská
kyselka leží na téže geologické poruše, na které vyvěrají i mnohem známější léčivé minerální prameny
v nedalekých Lázních Libverdě a rovněž v dnešních polských Czerniawa Zdrój a Swierwdóv Zdrój.
Smrk
Přímo nad Novým Městem se zvedá nejvyšší hora české strany Jizerských hor, 1124 m vysoký Smrk. Je tvořen rulou a již staletí je hranicí Čech, Lužice a Slezska. Je nejvyšší hora české části Jizerských hor.

Podle tabule na mohutném smrku, která před staletími vyznačovala hranici příslušných zemí
a panství, obdržela hora i své německé jméno Tafelfichte. Dnes vede přes
její vrchol státní hranice České republiky a Polska. Od roku 1996 je zde
otevřen hraniční přechod do Polska, který je určen pro pěší a lyžaře. K
překročení hranice je nutný platný cestovní doklad (pas).
Nová stezka na Smrk
Pokud se chcete vydat na Smrk z Nového Města je možné jít
nově značenou turistickou stezkou. Je vedena z náměstí po modré značce
kolem kyselky dále za mostem vlevo po lesní cestě. Po jednom kilometru je
z lesní cesty nástup na nově upravenou stezku, tam je po levé straně
umístěn nenápadný kámen republiky z roku 1928. Stezka vede ke Streitovu
obrázku a od něj vpravo nahoru na úbočí Smrku. Na křižovatce s lesní
cestou je umístěno u lavičky panorama výhledu s popisem. Dále stezka
pokračuje po kamenných stupech nejkrásnějším (alpským) úsekem. Po přechodu
lesní cestou pokračuje stezka kolmo na předvrchol Smrku a od křižovatky
vpravo na vrchol.
Cesta není dosud značena v turistických mapách. Původní cesta (lavičková) modře značená je již neznačena. Je však možné ji projít.
Hraniční přechod
Přes hraniční přechod Nové Město pod Smrkem – Czerniawa Zdrój je možné, díky vstupu ČR do Schengenského prostoru, od 21. prosince 2007 projíždět bez zastavení. Hraniční přechod je určen pro automobily s užitečnou hmotností max. do 3,5 t a zájezdové autobusy.





